Přesný čas | Atomové hodiny

Židovský kalendář

Fotolia_10533503_XS

Židovský kalendář je lunisolární typ kalendáře. To znamená, že počítání jednotlivých měsíců se odvíjí od Měsíce a roky podle polohy Slunce. Měsíce židovského kalendáře se dělí na plné (male), které mají třicet dní, a umenšené (chaser) trvající devětadvacet dní. Měsíce židovského kalendáře nesou následující názvy: nisan, ijar, sivan, tamuz, av, elu, tišri, chešvan, kislev, tevet, ševat a adar. Měsíce nisan, sivan, av, tišri, ševat a v případě přestupného roku i adar I. jsou vždy plné, znamená to tedy, že mají třicet dní. U měsíců chešvan a kislev se počet dní mění. Ostatní měsíce – tedy ijar, tamuz, elul, tevet a adar II. mají pokaždé devětadvacet dní. Všechny začínají ve chvíli, kdy se objeví první srpek nového měsíce.

Židovský kalendář byl po dlouhá staletí utvářen v Jeruzalémě. Když došlo k jeho zničení, byl ustanovován patriarchou v Izraeli. Novoluní se od starověku vyhlašovalo na základě pozorování očitých svědků. Pomocí systému poslů a signálů bylo jejich rozhodnutí následně oznamováno židům, kteří žili v diaspoře. Vzhledem k tomu, že tímto procesem docházelo k určitým prodlevám, s výjimkou Roš ha-šana a Jom kipur se jednotlivé svátky slavily na diaspoře o den později než v Jeruzalémě. Přestupný rok a jeho vyhlašování záviselo na dozrávání ječmene v Izraeli. Kalendář, který stojí na přesných výpočtech, se začal používat již ve 4. století, kdy patriarcha Hilel II. přibližně v roce 358 ustanovil devatenáctiletý cyklus. Podle tohoto cyklu se přestupné roky určují dodnes. Současný židovský kalendář je neměnný od 10. století.

Přestupný rok a třináctý měsíc adar II.

Rok v židovském kalendáři začíná prvního dne měsíce tišri. Může mít 353, popřípadě 354 i 355 dnů. Pevně daná je délka období mezi 1. nisanem a 1. tišri – pokaždé trvá přesně 177 dní. Vzhledem k tomu, že lunární rok je o jedenáct dní kratší než rok sluneční, měsíc nisan se vždy postupně přibližuje k zimě. To je ovšem pro židy nepřípustné, měsíc nisan totiž musí vždy podle tradice přijít s počátkem jara. Právě z tohoto důvodu se dvakrát během sedmi let (nebo sedmkrát za devatenáct let) přidává třináctý měsíc – adar II. (popřípadě hebrejsky adar šeni). Tento měsíc se vkládá mezi adar a nisan. Takovýto rok se pak nazývá ibur. Délka přestupného roku může být 383, 384 nebo 385 dní. Vzhledem k tomu, že lunární kalendář je velice nepravidelný, může v něm docházet k celé řadě posunů. V takovém případě může být vyhlášení nového roku odloženo, aby například nedošlo ke kolizím jednotlivých svátků. Nový rok je možné odsunout maximálně o dva dny.

Jednotlivé dny v týdnu jsou v židovském kalendáři označovány pouze řadovými číslovkami – tedy první, druhý, třetí a podobně. Jediný den, který má vlastní název, je den sedmý – šabat.

Vzhledem k tomu, že židovský kalendář je lunisolárním typem kalendáře, má kromě malého devatenáctiletého měsíčního cyklu také velký solární cyklus, jehož délka je osmadvacet let. To znamená, že každých osmadvacet let vyjde slunce přesně ve stejný den v týdnu i stejnou hodinu, jako tomu bylo na začátku tohoto cyklu. Pokud takovýto jev nastane, židé během ranní modlitby odříkávají také zvláštní požehnání slunce – birkat ha-chama.

Židovské svátky

židovském kalendáři se ukrývá velké množství svátků. Nejdůležitějším svátkem je šabat, o kterém se pojednává i v Desateru. Slaví se vždy od pátečního do sobotního soumraku. Během tohoto svátku se schází rodina a přátelé, veškerá práce je zakázána. Nesmí se ani cestovat. Počátečním obřadem každého šabatu je před pátečním západem slunce kabalat šabat, po němž následuje večerní modlitba a slavnostní večeře. Od této chvíle se musí židé věnovat odpočinku či studiu. Sobotní ráno patří ranní bohoslužbě s přídavnou modlitbou – musaf. Po odpolední modlitbě se podává sváteční, takzvané třetí jídlo (se'uda šlišit). Šabat je zakončen obřadem havdala, který se koná po sobotním západu slunce.

Fotolia_33196004_XSVelice důležitý je cyklus začínající svátkem Roš ha-šana – oslavou příchodu nového roku. Při bohoslužbě si věřící se svými přáteli a známými vyměňují lístky s přáními všeho dobrého do budoucna. Následují rodinné slavnosti, kdy věřící jedí sladká jablka namočená v medu jako symbol očekáváných dobrých časů. Při tomto svátku se také troubí na šofar, což je naříznutý beraní roh. Vyjadřuje se tak hold Božímu království. Deset dní, které následují po Roš ha-šana, jsou dny pokání. V tomto období se věřící ještě více věnují dennímu studiu Tóry. Velká část věřících také dodržuje půst a odříkává ranní omluvné modlitby slichot. Své přátele, ale i nepřátele odprošují za všechno špatné, co jim během uplynulého roku provedli. Desátý den je nejvyšším ze židovských svátků – Jom Kipur. V tento den provádí židé sebezpytování, modlí se a drží půst.

Poutní a historické svátky v židovském kalendáři

židovském kalendáři se nachází také celá řada poutních svátků. Patří mezi ně například Pesach přezdívaný Svátek nekvašeného chleba, který patří mezi nejstarší židovské svátky, Šavu'ot – Svátek týdnů, někdy nazývaný také letnice, jenž oslavuje přijetí Tóry na hoře Sinaj, a Sukot – Svátek stánků. Jedná se o veselý svátek sklizně, který představuje konec vegetačního období a příchod zimy. Sukot je posledním svátkem svátečního období měsíce tišri.

Důležitým historickým svátkem je pro židy Chanuka – Svátek světel. Tento osmidenní svátek je připomínkou porážky syrských vojsk, která chtěla obyvatelům Izraele zabránit v praktikování judaismu. Po vítězství došlo ke znovuvysvěcení jeruzalémského chrámu. Věřící ve speciálním svícnu, jenž nese název chanukija či menora, zapalují světla – jedno za první noc, dvě za druhou a tak dále.