Přesný čas | Atomové hodiny

Kalendáře historie i současnosti

kalendář

Potřebu zaznamenávat čas, a to v podobě dnů, týdnů, měsíců i let, mají lidé už odnepaměti. Kalendářní systém tak během několika tisíciletí prošel velice dlouhým a někdy také vskutku náročným vývojem. V dnešní době už si ani nedokážeme svůj život bez kalendáře představit, je jeho nedílnou součástí.

Měření času se odvíjí od pozorování pravidelně se opakujících astronomických cyklů. Podle toho se také kalendáře dělí na tři typy – lunární, solární a lunisolární. Jak napovídá název, lunární kalendář se odvíjí od pohybu Mybu my také vskutku náročným jiáře lunárníhoěsíce. Pravděpodobně se jedná o vůbec nejstarší typ kalendářního systému. Jeho největší předností je fakt, že jednotlivé měsíční fáze je poměrně snadné pozorovat. Den v lunárním kalendáři začíná většinou soumrakem a rok rozdělený do dvanácti cyklů trvá 354 dnů. Někdy se proto vkládá přestupný měsíc, aby došlo k vyrovnání s realitou.

Babylonský kalendář

Nejstarší lunární kalendář vznikl kolem roku 3500 před naším letopočtem v babylonské říši. Měsíční cykly trvají 29,5 dne, proto se délky měsíců v babylonském kalendáři střídaly po devětadvaceti a třiceti dnech. Rok v babylonském kalendáři tedy trval 354 dnů. Tento typ kalendáře pracoval s postavami babylonských bohů, kterými byli Marduk (Jupiter), Ištar (Venuše), Ninib (Saturn), Nabu (Merkur) a Nergal (Mars). Novější typ babylonského kalendáře se objevil 26. února 747 před naším letopočtem, kdy král Nabunassir nařídil nepřetržité počítání času. V témže roce se začal do babylonského kalendáře přidávat třináctý měsíc, jehož cílem bylo vyrovnat rozdíl mezi lunárním a reálným rokem. V roce 499 babylonský kalendář přešel na lunisolární princip.

Islámský kalendář

Mezi kalendáře lunárního typu patří také islámský kalendář, který v roce 637 zavedl chalífa Umar. Začátek islámského kalendáře činí hidžra (rok 622 křesťanského letopočtu), tedy den, ve kterém se prorok Muhammad vydal na svou pouť z Mekky do Mediny. Stejně jako ostatní lunární typy kalendáře má islámský dvanáct měsíců, které mají střídavě délku devětadvacet nebo třicet dnů. Dvanáctý měsíc může mít devětadvacet i třicet dnů, záleží na nařízení, jež se odvíjí od polohy Měsíce. Rok trvá 354 dnů, přestupný o den déle. Po devatenácti letech vždy následuje jedenáct let přestupných.

Solární a lunisolární typy kalendáře

Vyspělejším kulturám lunární kalendář nestačil, byl totiž velice nepřesný. Na jeho místo proto nastoupily kalendáře solárního typu, které závisí na oběhu Země kolem Slunce, tedy na tropickém roku. Ten trvá 365,25 dne. Základem solárního kalendáře je rozdělení na čtyři roční období, která jsou ohraničena rovnodennostmi a slunovraty. Délka roku je 365 dní, jednou za čtyři roky nastává rok přestupný, který je o jeden den delší. Na rozdíl od lunárního kalendáře začíná v solárním den úsvitem.

Solární typ kalendáře se často kombinuje s lunárním, čímž vzniká kalendářní systém lunisolární. Založen je sice na solárním roce, rozdělen je však na dvanáct měsíců různé délky. Od lunárního kalendáře si navíc tento typ vypůjčil také členění na týdny.

Mayský kalendář

Na základě dlouhých pozorování astronomických jevů a jejich přesných zápisů vznikl mayský kalendář. Tento typ kalendáře je vlastně spojením několika různých kalendářních systémů, které byly paralelní. Jedním z mayských kalendářních systémů byl občanský kalendář haab. Ten trval devatenáct měsíců, z nichž prvních osmnáct mělo délku dvaceti dnů, poslední pak pět dnů. Rok měl tedy 365 dní. Posvátný mayský kalendář trvající 260 dnů nesl název tzolkin a řídil obřadní život. Mayové využívali také takzvaný dlouhý počet, což byl počet dní od narození Venuše – tedy dne nula. Pro mayské zaznamenávání času byly důležité také sluneční cykly slunovratů a rovněž lunární série.

mayský kalendář

Aztécký kalendář

V předkolumbovské Americe vznikl také další důležitý kalendářní systém, byť ne tak vyspělý, jako byl ten mayský. Jednalo se o kalendář aztécký. Přestože za aztécký kalendář bývá často a především nesprávně považován kamenný reliéf kruhového tvaru – sluneční kámen – ve skutečnosti je aztécký kalendář tvořen souborem kalendářních znaků. Náboženský kalendář Aztéků, který nese název tonalpohualli, trval stejně jako u mayské civilizace 260 dnů. Tento náboženský kalendář je tvořen dvěma paralelními kalendářními systémy, z nichž jeden trvá dvacet dní a označuje se denními symboly, zatímco délka druhého je třináct dní a značí se čísly – koeficienty. Datum tedy tvoří symbol a koeficient. Aztékové využívali rovněž sluneční kalendář s názvem xiuhpohualli, jehož délka byla 365 dní. Rozdělen byl do devatenácti měsíců stejně jako mayský občanský kalendář haab. Tonalpohualli a xiuhpohualli se kombinují v takzvané kalendářní řadě trvající dvaapadesát let.

Keltský kalendář

Lunisolárním kalendářem je rovněž kalendář Keltů. Vzhledem k tomu, že se Keltové snažili žít v souladu s přírodou, také jejich kalendář vychází z ní. Řídí se podle stromů, podle nichž jsou jednotlivé měsíce také pojmenovány. Rok v keltském kalendáři je rozdělen do třinácti měsíců, které trvají osmadvacet dnů, rok tedy má 364 dnů.

Židovský kalendář

Mezi lunisolární typy kalendáře patří i kalendář židovský, který vznikal dlouhá století. Měsíce v tomto kalendáři začínají v okamžiku, kdy se objeví první srpek nového Měsíce. Jejich délka je devětadvacet či třicet dnů. Nový měsíc byl vždy vyhlašován na základě pozorování prostřednictvím poslů a nejrůznějších signálů, proto docházelo k celé řadě nepřesností. Ve 4. století se proto začal používat kalendář, který byl založen na přesných výpočtech. Patriarcha Hilel II. tehdy zavedl devatenáctiletý cyklus, podle nějž se ustanovují přestupné roky. V 10. století byl židovský kalendář doveden do takové formy, která zůstala dodnes neměnná. Rok trvá 353 až 355 dnů, přestupný, kdy se přidává třináctý měsíc, 383 až 385 dnů. Dny jsou označovány číslovkou, pouze sedmý den má vlastní název – šabat. Kromě tohoto lunárního cyklu má židovský kalendář také velký solární cyklus. Ten trvá osmadvacet let.

Juliánský kalendář

V roce 46 před naším letopočtem zavedl Gaius Julius Caesar nový kalendářní systém, který byl reformou kalendáře starořímského. Nesl název juliánský kalendář a používal se až do 16. století. Jako rok 1 bylo označeno období předpokládaného narození Ježíše Krista. Starořímský kalendář tvořilo dvanáct měsíců, celkem 355 dnů. Jeho délka neodpovídala tropickému roku, proto přibližně každý druhý rok kněží vkládali do druhého měsíce pomocný měsíc Mercedonius, jenž mohl mít osmadvacet či devětadvacet dnů. Žádné pravidlo pro přesné používání tohoto měsíce neexistovalo, proto se v období republiky tento kalendář od tropického roku úplně odchýlil. Základem juliánského kalendáře se proto stalo schéma alexandrijských astronomů, ve kterém rok trvá 365 dnů a každé čtyři roky nastává rok přestupný, jehož délka je 366 dnů. Za císaře Augusta byly upraveny délky a názvy některých měsíců.

Gregoriánský kalendář

Přesná délka tropického roku však není 365,25 dne, jak usoudili alexandrijští učenci, ale 365,2422 dne. Proto se juliánský kalendář začal vůči realitě opožďovat – každých 133 let o jeden den. V 16. století došlo k tak velké odchylce juliánského kalendáře, že byla nutná jeho reforma. Proto v roce 1582 papež Řehoř XIII. zavedl gregoriánský kalendář. Ten je členěn na dvanáct měsíců, které trvají 28 až 31 dnů. Délka roku je 365 dnů, přestupného o jeden den více. Poslední rok století je přestupný pouze v případě, že bude letopočet dělitelný číslovkou 400. Tento kalendářní systém je o poznání přesnější, k opoždění o jeden den dochází jen jednou za 3300 let. Přijetí gregoriánského kalendáře však vůbec nebylo jednoduché, některé země jej přijaly až ve 20. století. V Saudské Arábii, Iránu, Afganistánu a Etiopii nebyl přijat dodnes, některé země kromě něj využívají i vlastní tradiční kalendář.